Home > Erotické povídky > BDSM povídky > Erotická povídka: Prohlídka

Moje Paní mi oznámila, že uplynulo půl roku a musí se mnou zase zajít na zdravotní prohlídku. Už Jsem s ní na jedné byl, takže jsem si myslel, že když vím, co mě čeká, že už nebudu tak nervózní jako před tou první. Ale opak byl pravdou. Den před prohlídkou jsem skoro nespal, vzpomínal, jak to vypadalo minule, který moment prohlídky byl nejvíce ponižující a nejhorší.

Ráno mi Paní přikázala, abych se důkladně vyprázdnil, vykoupal, a že musím být na lačno, takže já snídani mít žádnou nebudu. Po koupeli mi tentokrát důkladně překontrolovala intimní místa a už mi zpátky nenasadila pás cudnosti, ani jsem si nemusel zpět zavést anální kolíček. Oblékli jsme se a Paní mě odvezla na místní polikliniku.

Poznal jsem, že jdeme do stejné ordinace jako minule. V čekárně už seděla dvojice podobná nám. Moje Paní nahlas a s úsměvem pozdravila, a podle odpovědi a výrazu v tváři té druhé Madam bylo jasné, že jsou tam za stejným účelem jako my. Moje Paní se udiveně zeptala, jestli jsou ještě před námi a ta druhá madam odvětila, že ne, že už mají po prohlídce a jen čekají na zprávu a na výsledek.

Podíval jsem se na muže zhruba v mém věku a snažil jsem se z jeho výrazu vyčíst, jaké to tentokrát bylo, ale on, možná ze strachu, jen koukal do země. Mojí Paní se ulevilo a vysvětlila, že se lekla, že budeme muset čekat celou jejich prohlídku, než půjdeme na řadu. Studoval jsem informace na tabulce vedle dveří a všiml jsem si, že u pondělí, které bylo právě dneska, je jen prázdné místo proškrtnuté pomlčkou. Jako že se neordinuje.

To mě tedy rozhodně neuklidnilo. Pochopil jsem, že provozní doba je

v tento den vyhrazena pro případy, jako jsem já a ten druhý přítomný.

V zápětí se otevřely dveře do ordinace a v nich se ukázala zdravotní sestra, kterou jsem si pamatoval z minula. Podávala té druhé Madam papír a říkala, že je všechno v pořádku. Když si žena papír vzala, oba, i s pravděpodobně jejím subem, se rozloučili a odešli. To už jsem měl srdce až v krku.

Sestřička se podívala na nás a se slovy „Tak pojďte dál“, vešla zpět do místnosti jako první a my za ní. Zavřel jsem za sebou dveře a uviděl druhou ženu u počítače, pravděpodobně vyšetřující lékařku. I ta byla stejná, jako minule, možná trochu starší, možná jiný účes, ale byla to ona. „Dobrý den“ pozdravil jsem nahlas a uctivě. Sestřička odpověděla „Ahoj“ a lékařka „Vítej“. Potom první jmenovaná ukázala do rohu na věšák a přikázala: „Sem si odložíš úplně všechno, co máš na sobě“. „Vy se můžete tady posadit“, pokynula s úsměvem na moji Paní a ukázala na židli kousek vedle sedící lékařky. Neváhal jsem ani chvilku, abych si nevysloužil nějaký trest za liknavost od své Paní a začal jsem si rozepínat oblečení. Cítil jsem, jak se mi třesou ruce. Už jsem měl na věšáku úplně všechno, i ponožky, zbývaly jen trenýrky. Já jsem jasně slyšel, jak sestřička říká, že si mám odložit všechno, co mám na sobě, ale strašně jsem nechtěl se už hned svlékat úplně do naha, když to třeba ještě v tuto chvíli není nutné.

Tušil jsem, že se tím mohu provinit, ale přesto jsem se zeptal: „Úplně do naha?“ Obě zdravotnice přikývly. Lékařka slovy „Tak tak“ a sestřička „No, ano“ s údivem v hlase nad tím, že se ještě ujišťuji. V tu chvíli jsem věděl, že jsem rozzlobil svou Paní. Letmo jsem ji přelétl očima. Měla udivený výraz v obličeji a kroutila hlavou. Nakonec dodala: „Jsi nerozuměl? Jsi tu snad poprvé?“ Rychle jsem si tedy stáhnul trenky a pověsil je ke zbytku ošacení. Bylo mi hrozně. I když před mou Paní musím chodit nahý stále, najednou jsem se styděl i před ní, nejspíš za to, že jsem nahý před těmi dalšími dvěma ženami. Lékařka se na mě vůbec nepodívala ani poté, co jsem se úplně svlékl, pořád koukala do počítače. Ale sestřička se na mě podívala.

Sledoval jsem ji velmi bedlivě, protože jsem se nejvíce asi styděl před ní. Takže jsem viděl zcela zřetelně, že její pohled padl do mého rozkroku. Chtěl jsem si ohanbí aspoň jakoby decentně zakrýt, ale tak, aby to nevypadalo, že si ho zakrývám, ale přitom aby bylo zakryté… no byly to strašné chvíle. Podíval jsem se na své pohlaví sám, abych zkontroloval, co všechny ty ženy vlastně v tu chvíli vidí a hned mi došlo, že budu asi potrestán. Sestřička ukázala prstem na můj poloztopořený penis a celkem mírumilovně řekla „Prosím tě, tu předkožku si z penisu stáhni“. Mírumilovně se na to ale netvářila moje Paní. „Co jsem ti o té předkožce řekla? To si vyřídíme“. Na vysvětlenou: Já u mé Paní ať užv pásu cudnosti, anebo bez něj, musím stále chodit se staženou předkožkouze žaludu. Paní nesnáší, když je žalud zakrytý a když se mi to náhodou omylemstane, přichází trest. Paní vezme zavírací špendlík, propíchne mi s nímpředkožku a připne mi takto penis k šourku. Nechá mě tak třeba dvě hodiny, než mi špendlík z obou orgánů vysune a pohrozí, že jestli si na to nebududávat pozor, nechá mě obřezat. Tak doufám, že to po návratu z prohlídky skončízase jen tím špendlíkem a o předkožku nepřijdu.

Když chodím před Madam u ní doma nahý, anebo v pásu cudnosti, stažená předkožka mi nijak nevadí. Ale když jsem šel oblečený bez klícky, tření obnaženého žaludu o trenky je mi hodně nepříjemné. Tak když jsem se oblékl, předkožku jsem si na žalud vrátil s tím, že až se budu v ordinaci svlékat, rychle si zase předkožku nepozorovaně stáhnu. Jenže v tom rozrušení jsem na to ani nevzpomněl. Sestřička se na mě s pochopením usmála a vyzvala mě, abych přešel k váze. Když jsem k ní úplně nahý přicházel, všimla si mých modřin na zadku a soucitně to okomentovala: „Koukám, že jsi zlobil. Musíš být poslušný, aby tě Paní nemusela tak trestat. Copak jsi provedl?“ Jenže ten poslední trest zrovna nebyl za žádné konkrétní provinění. Paní mi uděluje každou sobotu 25 ran rákoskou na holou preventivně. A pokud v týdnu něco povedu, trest se o další počet ran zvyšuje. Takže já nemám úplně zahojený zadek vlastně skoro nikdy. Měl jsem strach, že když vysvětlím, že jsem neprovedl nic, rozzlobí to moji Paní. Tak jsem to řekl tak, jak mě to

Paní učí: „To je preventivně, abych nezapomněl poslouchat“. Sestra se usmála a podotkla „No jo, to se taky někdy musí“. A hned dodala: „Dej ruce podle těla a stůj rovně“. Potom nahlásilalékařce u počítače, co naměřila: „78 váha a 169 výška“. Doktorka to naklofalado počítače, podívala se na mě a řekla, koukám, že jsi nám dvě kila nabral.Sestra se na mě podívala a řekla „No, a koukám, že mu to jde do bříška“ apoplácala mě po jmenované části těla. Když doktorka vyplnila naměřené míry doPC, zavolala na mě: „Pojď sem, ukaž mi ty modřiny“. Došel jsem až k ní aotočil se k ní zády. Promačkávala mi obě půlky zadku, až mi bolestpřipomněla ty chvíle, kdy modřiny vznikají. Potom mi půlky roztáhla, podívalase krátce na konečník a beze slov mě rukama otočila k sobě obličejem.Nadzvedla penis, promačkala varlata a zeptala se mé Paní: „Trestáte ho ještě i

nějak jinak?“. Paní chvíli zaváhala a potom odpověděla: „Občas přes chodila a někdy plastovým pravítkem přes varlata“.

Dostal jsem na svou Paní zlost, ženejmenuje ten strojek, připojený na dva kroužky, které mi nasadí na šourek a napenis a na anální kolík s kovovými ploškami a pouští do těchto místelektrický proud. Jeho vibrace mi dráždí pohlavní orgány tak, že to vypadá, žedosáhnu orgasmu, ale ta bolest z průchodu proudu tomu vždycky zabrání. Jenžejsem se neodvážil to říct sám, když to Paní říct nechce. To bych to asi zaseschytal. Doktorka zase začala něco datlovat na klávesnici a u toho říkala:„Napíšu ti mast, kterou si budeš ty modřiny mazat“. Poděkoval jsem. Na tolékařka nereagovala, postavila se, vzala ze stolu svítilnu, dřevěnou špachtli aprovedla mi klasické vyšetření krku „Řekni Á“. Potom prohmatala uzliny na krku

a za ušima a vyzvala mě, abych si sedl na židli vedle stolu. Změřila mi krevní tlak klasickým rtuťovým tonometrem. Potom si ještě poslechla moje srdce a plíce stetoskopem „Dýchej zhluboka“ a poslala mě za kolegyní, která už stála u vyšetřovacího lehátka „Sestřička ti teď vezme krev“. „Posaď se na to lehátko a ukaž mi žíly na ruce“. Už v hygienických rukavicích mi vzala krev z levé ruky. Nepoužila ale injekční stříkačku, pouze jehlu a z ní nechala krev vytékat do zkumavek „Tady si to teď stiskni“… No, to určitě znáte. Potom mě ale vyzvala, abych si na to lehátko vylezl na všechny čtyři. To mi už zase začala tepová frekvence stoupat, protože jsem si pamatoval z předešlého vyšetření před půl rokem, co teď přijde. Když jsem byl na všech čtyřech s vystrčenou zadnicí na sestřičku, ta mi ještě zkorigovala kolena „Trochu víc od sebe“, pokynula a poplácala mě rukou po vnitřních stranách kolen. Cítil jsem, jak se před ní otevřel můj konečník, hráz i šourek s varlaty a zahlédl jsem, jak si doktorka vytáhla z krabičky jednorázové hygienické rukavice. Než si je oblékla, vyzvala sestru „Udělejte ještě výtěr z konečníku“. Sestra vyjmula špejli obalenou ve vatičce ze zkumavky, zavrtěla mi s ní v dírce a zase ji vrátila do zkumavky. Potom už ke mně lékařka přistoupila s nasazenými rukavicemi. „Je to tady“, jsem si řekl v duchu. Jedna z nejvíce ponižujících chvil. Sestřička lékařce stříkla z nádoby na prsty v rukavicích připravený gel, nádobu odložila a svýma rukama v rukavicích mi roztáhla obě zbité půlky zadku od sebe a zeptala se mě: „Jsi vykakanej?“ „Ano“ potvrdil jsem. „Fajn“, zhodnotila situaci sestra. Doktorka vysvětlila: „Já ti teď zkontroluju prostatu, ničeho se nelekej“. Já bych se ale nelekl, protože ten pocit znám. Když mě Paní nechádelší dobu uzamčeného v pásu cudnosti a z nějakého důvodu, třeba abychbyl oddanější a poslušnější, nebo za trest, mi odpírá vyvrcholení, zezdravotních důvodů mi dělá aspoň milking prostaty. Už prsty paní doktorkyvnikají do konečníku.

Nemám nejmenší problém vydržet i dva prsty současně,protože nosím anální kolíček povinně téměř trvale. Paní mi to zdůvodňuje, že jeto pro mé dobro. Jednak to zabraňuje vzniku hemoroidů, a protože kolíček má na konci z vnější strany plochu ve tvaru půdorysu loďky, zakrývá celý řitní

otvor, a jelikož před Paní musím chodit stále nahý, brání ne vždy vábnému

pohledu na konečník a také styku mého konečníku s židlí nebo pohovkou,

pokud je mi dovoleno si sednout, či lehnout.

Když lékařka mačká prostatu, což znamená, že má prsty uvnitř mě až po hřbet ruky, cítím, že mám konečník okolo jejích prstů dost napnutý a už to trochu bolí, ale není to žádná hrůza. Cítím, jak se mi už z penisu hrne tekutina z prostaty. Děsivý pocit je to hlavně v tom, jak tomu člověk nemůže

zabránit, ani kdyby sebevíce chtěl a snažil se. Až mi začne vytékat na povrch lehátka, asi se hanbou propadnu. Podívám se na svůj penis a vidím, že setra už pod ním drží takovou tu „šampusku“ na moč. Takže bude tekutinu k nerozeznání podobnou semenu zachytávat do skleničky. Nevím, co je větší hanba. Ale co je vůbec nejhorší, zahlédl jsem kromě vytékající bílé tekutiny vytékat i tu mazlavou, čirou, která vždy provází vzrušení. Doufal jsem, že z prohlídky vzrušený nebudu, že se hlavně stydím a že ze studu se tenhle výtok nedostaví. Teď ještě všechny dámy vidí, že jsem z toho vzrušený!

Bože, to je ostuda! Několikrát se doktorce podařil tak skvělý stisk prostaty, že tekutina z penisu doslova vyhrkla. Ve skleničce už byly asi 2 centimetry bílé tekutiny, když doktorka řekla unaveně: „To stačí. V pořádku“. Vytáhla prsty z mého zadku, odhodila rukavice do koše ašla zase něco psát do PC. Sestra ještě vymačkala zbytek tekutiny z močovétrubice do skleničky, a jakmile se mi dotkla penisu, tak mi projel mráz celýmtělem. Musela si všimnout, jak jsem se zachvěl. I když můj penis dlouhodobýmzamykáním do klícky už pomalu zapomněl, jak vypadá pořádné ztopoření, teďk němu neměl daleko. Sestra potom vzala buničinu a osušila mi konečník išourek pod ním od gelu, penis od výtoků a šla získanou tekutinu ukázat lékařce,

která přičichla, prohlédla si obsah a řekla „V pořádku“. Sestra potom pokračovala se skleničkou k mé Paní, před kterou nádobu postavila. Asi

proto, že když jí patřím já, patří jí i obsah mých pohlavních orgánů. Moje Paní o materiál neprojevila velký zájem. Mou prostatickou tekutinu, samozřejmě, moc dobře zná.

Čekal jsem, jestli mi sestra řekne, že už mohu slézt z lehátka, ale ona si mě jakoby přidržela za levý bok, abych jí nikam neutekl a zeptala se lékařky: „Injekci?“. Na to se lékařka obrátila na mou Paní a zeptala se jí: „Kdy naposledy ejakuloval?“. Madam byla na tuto otázku evidentně připravena, protože pohotově odpověděla „Před osmi dny“. Lékařka to okomentovala slovy „Aha. Tím se leccos vysvětluje“, ve kterýchjako bych cítil sarkasmus, ale možná se pletu. Vůbec mi chvílemi připadalo, žeta lékařka je více na mé straně, než na straně mé Paní. Zeptala se ještě: „A

zamykáte ho do pásu cudnosti?“. „Ano“ odpověděla stroze moje Madam. „Tak jo, sestři. Dejte mu dva kubíky“, pokračovala lékařka. Sestra hned vzala stříkačku, jehlu a k číslu 2 na stupnici natáhla čirou tekutinu do stříkačky z nějaké nádoby, jejíž víčko propíchla tou jehlou. „Neboj se. Zůstaň jak jsi, já tě teď trochu píchnu do šourku.“ Cítil jsem, že někde v místě, kde končí šourek a přechází ke konečníku, mě postříkala dezinfekcí a za chvíli jsem tam cítil vpich injekce. Po lekcích se zavíracím špendlíkem od mé Paní se injekcí nijak zvlášť nebojím. Cítil jsem jen chlad, jak studená tekutina vniká ze stříkačky do šourku. Pamatuji se, že posledně mě tam píchala také, takže jsem dobře věděl, co po té injekci bude následovat. Na jednu stranu jsem se na to strašně těšil, ale na druhou bych nejraději utekl.

„Sestřička ti teď odebere moč cévkou, protože by se ti stejně nepodařilo se vyčurat a potom se už podíváme na to tvýho šulínka“, řekla doktorka, až jsem z tohozalapal po dechu. Sakra, na cévkování jsem už zapomněl!

„Otoč se a lehni si na záda“, požádala mě sestra. Vůbec se mi do toho nechtělo, protože jsem cítil, jak ve mně po té injekci stoupá vzrušení, mrazí mě ve varlatech a penis se mi ztopořil úplně naplno, jak už to bez injekce snad ani nedokáže. Začal jsem od varlat až do podbřišku cítit tu známou nepříjemnou bolest, kterou mívám, když mi Madam dlouho odpírá vyvrcholení. Otočil jsem se a viděl jsem, jak se mi penis ztopořil ne nahoru ke stropu, ale skoro mi kopíroval břicho, takže mi teď směřoval někam k hlavě a teklo mi z něho. Kapička se mi otřela o břicho a vyholené ochlupení a táhla se směrem do otvoru v močové trubici. Šíleně jsem se styděl. Sestra, když to viděla, tak zajásala: „No, to nám tam ta cévka půjde sama“. Levou rukou stále v rukavicích si přidržela můj penis za žalud a pravou rukou začala do jeho otvoru pomalu zasouvat na můj vkus až moc tlustou béžovou silikonovou hadičku. Hned na začátku to jakoby hrozně nepříjemně píchlo, až jsem vzdechl. Sestra na to nedbala a pokračovala dál. Za chvíli přišel další nepříjemný pocit, který se zpočátku zdál, že nepůjde vydržet, až jsem malinko zasténal. Sestra mi to vysvětlila slovy „To jsme prošli prostatou“, s jakýmsi soucitným úsměvem na tváři. Jenže mně začalo v penisu cukat. Měl jsem pocit, že najednou ze vší té bolesti nevysvětlitelně spěju k orgasmu. Sestra to postřehla a hned penis úplně pustila. S úsměvem na mě udělala „Pššš“, zastavila zasouvání cévky a jen ji přidržovala na konci mého penisu, aby nevyjela zpět ven. „Ještě

není ten správný čas. Teď by se ti to nelíbilo. Ale dočkáš se, neboj se“,

utěšovala mě. Když se penis přestal cukat a já cítil strašnou frustraci a

jakýsi tlak v celém pohlaví ze započatého a nedokončeného vyvrcholení,

zeptala se mě: „Můžeme pokračovat?“.

Nesměle s třesoucím se hlasem jsem řekl něco jako „Snad jo“. Sestra začala tedy znova zasouvat hadičku dál do žaludu. Najednou jsem cítil neskutečné nutkání močit. Jako bych se musel nevyhnutelně počurat. Nešlo to zadržet. Hekl jsem, na což sestra reagovala slovy „No, vidíš a jsme tam“. Sáhla pro připravenou skleničku a najednou jakoby měla málo rukou. Potřebovala držet skleničku, cévku uvnitř mých močových orgánů

a z konce cévky odstranit zátku, aby mohla začít moč téci do skleničky.

Ale ona to bravurně zvládla. Měla to evidentně dobře nacvičené. Ani kapka mé moči nekápla mimo skleničku. Sklenička se rychle plnila hodně žlutou a

aromatickou tekutinou. Uvědomil jsem si, že jsem od probuzení dnes močil teprve jednou a dnes jsem ještě nic nepil, takže to jsou vlastně ještě včera vypité tekutiny. Za chvíli proud ustal. Sestra malinko cévku popotáhla ven a zase se proud na chvíli objevil. Potom ještě jednou, až se zastavil úplně. Sestra začala pomalu cévku vytahovat. Minule i dnes mi přišlo, že vytahování cévky z močové trubice ven je mnohem bolestivější, než dovnitř. Určitě to věděla, protože to vytahovala velmi pomalu, skoro mně připadalo, že za ni netahá vůbec, ale že ji moje tělo samo vypuzuje. Konečně se objevil konec cévky, ze kterého vytekl zbytek moči. Sestra to evidentně čekala a velmi mistrně ho chytla do té skleničky. Za koncem hadičky s otvory se opět táhl můj mazlavý hlen. Jak sestra hadičku odnášela do koše, přetrhl se a jeho část se mi vrátila na podbřišek. Ale bolest a jakési pálení močových cest způsobené nejspíš podrážděním tou cévkou, bylo silnější, než stud, který by mě z toho jinak asi zase přepadl. Sestra hned přispěchala zase s buničinou a všechno ze mě otřela. Sestra malé množství moči odlila ze skleničky do jakési uzavíratelné zkumavky a zbytek opět postavila na stolek před mou Paní.

„Teď se postav“, přikázala mi lékařka. Postavil jsem se čelem ke všem přítomným ženám. Poprvé jsem s tak šíleně nadrženým a ztopořeným penisem stál takhle všem na očích. Nechápal jsem, jak je možné, že mi pořád tak stojí a je tvrdý, když jsem měl uvnitř z toho cévkování takovou bolest. Lékařka se ale obrátila směrem k mé Paní a podala ji předběžnou ústní zprávu: „Všechno je v pořádku, prostata je k jeho věku už malinko zvětšená, ale není to nic dramatického. Ještě se podíváme na sperma a jsme hotoví“.

Sestřin pohled se vrhl na můj ztopořený úd. Trčel šikmo vzhůru, v rytmu srdečního tepu se malinko zvedal, a na jeho konci už zase byla velká čirá kapka, která vypadala, že se každou chvíli utrhne a svým charakteristickým způsobem se začne natahovat směrem k zemi. Sestra se obrátila na lékařku: „Tak můžeme do finále?“, a velice šibalsky se u toho usmívala. Nadřízená se také podívala namůj penis, chvíli ho sledovala a potom řekla. „Ano, můžete“.

„Tak si zase lehni na záda“, přikázala mi laskavě a připravila si další čistou

šampusku. Z levé ruky si sundala tu hygienickou rukavici, ale na pravé si

ji nechala. S úsměvem se mě zeptala: „Asi teď nebudeš protestovat, když ti

vyvolám orgasmus, že ne?“ Vyděšeně a mlčky jsem zavrtěl hlavou. Orgasmus byl už pár dnů hlavním smyslem mého života a v tuto chvíli, po té injekci, bych ho za něj snad i položil, ale jestli ho chci prožít zrovna za takových okolností před tou mladou hezkou sestřičkou, to jsem si pořád nebyl jist. Ale on mi stejně nikdo nedal a nedá na výběr. „Madam si většinou nepřejí, aby si subčata sahala na své šulínky, takže to bude na mně. Krev už máme, výměšek prostaty také, i moč, tak zbývá už jen to semínko. Ještě, než začneme, tak se musíme domluvit, že až ucítíš, že se neodvratně blíží vyvrcholení, tak mi to řekneš. Já to sice nejspíš na tobě poznám sama, ale pro jistotu, ať si stačím připravit tu skleničku, ano?“

„Ano“, jsem vyhrkl a šíleně si přál, aby už hlavně začala. Všiml jsem si, že i lékařka přestala koukat do monitoru, pohodlně se opřela a dívala se směrem k lehátku. Sestra si sedla ke mně a tou pravou rukou s tou rukavicí mi rozetřela můj vlastní vytékající viskózní hlen po uzdičce, tedy po spodní části penisu, která byla teď vlastně navrchu a začala to místo třít. Cítil jsem, že orgasmus přijde velmi brzy. Měl jsem pocit, že do pěti vteřin. Ale jak je ta tekutina ze vzrušení velmi mazlavá, tak silně snižuje tření. Takže jsem cítil, jak mě tam dráždí, byl jsem jako těsně před explozí, ale nebylo snadné orgasmu dosáhnout. Začal jsem zvedat pánev v domnění, že si ho uspíším, ale ani to nepomohlo. Měl jsem pocit, že kdyby sestřička chtěla, že mě může k vrcholu dovést o hodně rychleji, tak jsem zašeptal jen „Prosím“. Podívala se na mě a usmála se „Neboj se, dočkáš se. Slibuju“. Tou levou rukou bez rukavice občas mírně prohmatala varlata a také místa po stranách nad penisem, kde normálně roste ochlupení. Jakoby tam něco kontrolovala. Zcela klidně, bez námahy, zato já jsem se začínal potit. Myslel jsem, že nastane takové to divoké „honění“, ale takto mučivý způsob jsem opravdu nečekal. Měl jsem pocit, že zešílím. Čím vzrušenější

jsem byl, tím více mi vytékalo viskózního hlenu a sestřička ho prsty roztírala po uzdičce, což zhoršovalo vyhlídky na vyvrcholení. Moje vzdychání pomalu přecházelo ve sténání, do kterého jsem šeptal „Prosím, prosím, prosím…“. Vždy když sestřička sáhla na moment prstem pod varlata, vzrušení poskočilo, ale když dala prst pryč, zase stagnovalo. Sestřička na mě působila, že se mnou trochu cítí. Tak jsem dostal potřebu jí nějak sdělit, že se to už nedá vydržet, že už šíleně toužím po orgasmu. Zašeptal jsem „Já už to nevydržím, já to mám úplně na

krajíčku!!!“. Ona se na mě znovu usmála, ale zcela nemilosrdně dál pokračovala stejným líným tempem. Pochopil jsem, že ji to baví. V tom jsem ale ucítil, že už to konečně přichází. Měl jsem strach, abych to řekl včas a nevysloužil si třeba trest, tak jsem vykřikl „Už mám ejakulaci!“

Vykřikl jsem tak silně, že to muselo být slyšet zcela zřetelně až v čekárně. Věta „Už mám ejakulaci“, je oznámení, které musím říkat své Paní, když se blíží můj orgasmus. Ona to vyžaduje takto formulované, protože ejakulace, tedy výstřik spermatu je podle ní to, co se skutečně děje a je vidět. Zatímco orgasmus je jen můj subjektivní pocit, který ji nezajímá. Takže jsem automaticky vykřikl větu, kterou mám nacvičenou. Sestřička však už držela skleničku a zcela v klidu mi ji přiložila na břicho. Pohyb prstem po uzdičce penisu zastavila snad přesně ve chvíli, kdy jsem byl zrovna na úplném vrcholu orgasmu. Její prst zůstal přiložen a mírně přitisknut na penisu, ale zcela bez pohybu. Měl jsem dojem, že se můj orgasmus zastavil přesně ve chvíli nejvyššího vrcholu a několik vteřin tam zůstal. Tělo se prohnulo do oblouku, přestal jsem dýchat a oči se mi zavřely, i když mám od své Paní přísně zakázáno při vyvrcholení zavírat oči, ale musím se jí po celou dobu dívat do těch jejích. Orgastické stahy a křeče cukaly celým mým tělem. Když to celé skončilo, byl jsem zpocený, zadýchaný a sestřička mi vítězoslavně ukazovala skleničku s bílou tekutinou se slovy „To byla tedy rychlost“. Nevěděl jsem, kolik přísných pravidel mojí Paní jsem při téhle

ejakulaci porušil. Co všechno jsem říkal a křičel, co nedovoleného jsem ještě kromě neudržení otevřených očí provedl. Snažil jsem se situaci zachránit aspoň větou „Moc se omlouvám“ a provinile se díval, jak budou všechny tři ženy reagovat. Sestra se usmívala, doktorka ani moje Paní ne. Napadlo mě, kdy mi Madam přikáže všechny moje výměšky spolknout, jako je to běžné doma a pořád jsem doufal, že nebude mít potřebu mě tady před těmi zdravotnicemi až tolik ponížit. Sestra mezitím něčím kápla na sklíčko trochu mého ejakulátu a zbytek i se skleničkou zase postavila před mou Madam. Už tam stály 3 různé skleněné nádoby s různým obsahem, i když ta první s tou poslední si byly podobné jak tvarem, tak svým obsahem, ale ta první tekutina už viditelně zřídla a zprůhlednila. Sklíčko přikryla podobným sklíčkem a celé to strčila do nějakého přístroje. Doktorka zavolala mou Paní ke svému monitoru. Z lehátka, kde jsem stále úplně nahý ležel, jsem na monitor lékařky neviděl, ale odhaduji, že se tam zobrazilo zvětšené mé sperma. Lékařka se podívala na mou Paní, jestli vidí to, co ona a konstatovala „Já myslím, že v pořádku“.

„Fajn“, usmála se moje Paní, poděkovala a zavolala mě k sobě. Když jsem se ji chystal poslechnout, sestra mě zarazila: „Počkej ještě“. Rychle ke mně

přistoupila s buničinou a utřela mi břicho, podbřišek a penis, kde jsem

měl zbytky spermatu, které mi z něj vytekly ještě po orgasmu z jakési

setrvačnosti. Potom řekla: „Můžeš“. Já jsem hned rychle spěchal ke své Paní. Ta si, bohužel, neodpustila přichystat mi ještě jedno obrovské ponížení na závěr. Obsah první nádoby přidala do tekutiny ve třetí skleničce, podala mi ji se slovy „Nerada bych tě připravila o tvou oblíbenou pochoutku“. Stál jsem k sestřičce zády, doufal, že to nevidí a kopnul to do sebe. Bylo to hnusnější, než jindy, protože už to tam stálo dlouho. Potom se Madam zeptala přítomných dam, jestli se mohu obléknout. Lékařka přisvědčila. Začal jsem se konečně oblékat, když se mě sestra zeptala, jestli to nechci zapít vodou. Byl jsem asi rudý až za ušima a bál jsem se si vodu od sestřičky vzít, abych nerozzlobil svou Paní. Poděkoval jsem, že to není nutné. Sestra na to nic neřekla a zeptala se mé Madam, jestli bude platit hotově, nebo kartou. Kolik to stálo, nevím. Když sestra utrhla účtenku, s úsměvem ji podala mé Paní se slovy: „Tak zase za půl roku. Počkejte v čekárně na zprávu“.

Slušně jsem poděkoval, pozdravil a odebral se s Madam do čekárny. Tam už seděla další Madam nejspíš se svým subem. Přemýšlel jsem, jestli tam už byli, když jsem křičel při orgasmu a všechno slyšeli. Útěchou mi bylo, že pokud ano, mohlo to toho suba aspoň trochu vyděsit. Na druhou stranu jsem mu najednou vlastně i trochu záviděl, protože já jsem takovýhle orgasmus skutečně ještě nikdy nezažil. S mou paní asi dlouho ani nezažiju. A sotva se zavřely dveře od ordinace, už došlo na mé provinění: „Co to zase mělo být s tou předkožkou? Já myslela, že už jsme si to vyjasnili! Víš, co tě za to čeká?“

„Ano Madam. Moc se omlouvám…“ Ale Madam mě nenechala ani domluvit a přikázala mi: „Ukaž mi šulína, že ji máš teď staženou!“ Ohlédl jsem se po těch lidech z čekárny, jestli rozhovor poslouchají a chtěl jsem tak upozornit i mou Paní, že jsou tu cizí lidé.

„Tak jak dlouho budu čekat?“ Už skoro zakřičela. Rozepnul jsem si poklopec, trochu stáhl kalhoty a trenky, aby Madam viděla mé dosud ještě stále částečně ztopořené přirození.

„Máš štěstí!“

Za chvíli se otevřely dveře a usměvavá sestřička nám podává výslednou zprávu z prohlídky. „Krev a moč jdou do laborky, kdyby bylo něco v nepořádku, ozvali bychom se. Nashle“. Madam děkuje a uklízí si zprávu do kabelky. Sestra se obrátí na další dvojici v čekárně: „Tak pojďte dovnitř“.

Leave a Reply