Je mi 29 let a již více jak 5 let pracuji jako obchodní zástupce pro jednu mezinárodní firmu, to znamená, že většinu dne trávím v autě a objíždím všechny možné kouty ČR. Práce mě baví, je dobře placená, jedinou nevýhodou je cestování, kterého je hrozně moc – pondělí Praha a Liberec, v úterý zase Ostrava, Jeseníky a Olomouc, tahle to jde skoro 4 dny v týdnu, v pátek bývám ve firmě v kanceláři, kde si dělám nějakou administraci a chystám vše na následující týden.
Již několikrát se mi stalo, že jsem u cesty viděl stát stopaře nebo stopařku, když mám čas a náladu tak zastavím a svezu je aspoň kousek, abych si měl s kým popovídat. Hlavně mezi většími městy kde narazíte sem tam na benzínku a nějakou malou dědinu se to hodí, jelikož neustále poslouchat navigaci a rádio člověka po chvilce omrzí.
Jednoho dne jsem měl v plánu několik zastávek ve firmách, všechno naplánováno tak aby na sebe navazovalo a stihl být doma do večera, při první ze 6 zastávek mě volal zástupce firmy, kam jsem mířil, že na mě bohužel nebude mít čas, co teď, mám najednou skoro 2 hodiny volna, no nic, zastavím na benzínce, koupím si kávu a přečtu noviny.
Po pár kilometrech jsem narazil na benzínku, zastavil a šel dovnitř. Koupil jsem si kávu a denní tisk, vyšel ven a sedl ke stolu. Po chvilce jsem si všiml, že kousek dál u cesty stojí mladá holka a marně čeká, až pojede nějaké auto, které by mohla zkusit zastavit. Moc se jí to nedařilo, za půl hodiny co jsem jí sledoval, projely dvě auta a žádné jí nezastavilo.
Dopil jsem kávu, sbalil noviny a sedl do auta, jak jsem kolem ní projížděl usmála se a prosila abych jí zastavil, přibrzdil jsem a stáhl okýnko, doběhla k autu a zeptala se, kam mám namířeno a jestli bych jí nesvezl. Nastup si, jedu tím směrem.
Já jsem Klára, slušně se představila a připoutala se. Honza odpověděl jsem jí a pomalu se rozjel. Po pár kilometrech opravovali silnici tak jsme čekali na semaforu a měli čas si chvilku popovídat. Klára je studenta a míří do školy, je jí 23 let a ráno zaspala a vlak jí ujel.
Kilometry i čas plynul a já měl stále dost času, jak jsme se blížili k městu kde chtěla Klára vysadit začala děkovat, že jsem jí svezl a že mi to musí nějak vrátit, peníze jsem samozřejmě nechtěl, byl jsem rád, že si můžu s někým popovídat což jsem jí taky řekl, a že nic nechci, jsem rád že ti můžu pomoct odpověděl jsem. Klára však trvala na tom, že mi to nějak musí vrátit, zeptala se, jestli mám čas na malou zastávku a šibalsky se usmála. Mám, odpověděl jsem. Tak na další křižovatce zahni doleva a pak po 100 metrech doprava.
Byla to malá lesní cesta, která mířila na celkem opuštěné místo, ze všech stran obrostlé stromy. Tady zastav, prohlásila Klára. Zastavil jsem a čekal co bude, Klára si odepnula pás, vystoupila z auta a zeptala se na co čekám, abych taky vystoupil.
Vystoupil jsem, Klára se ke mně přiblížila, a rukou mi přejela od krku až k rozkroku, rozepnula kalhoty a stáhla mi je spolu s trenýrkami až ke kotníkům, pak si klekla a začala mi kouřit penis. Bylo to úžasné, i když jsem měl trochu strach, aby nás někdo neviděl, ale v té záplavě rozkoše jsem si to moc ani neuvědomoval.
Kláru jsem po chvilce opřel o kapotu, rozepnul kalhoty a rychle jí je sundal, měla červená tanga, které šly rychle k zemi, nasadil jsem kondom a začal jí klátit, její nehty se mi zarývaly přes tričko do zad a já stále více a rychleji přirážel. Bylo to pro mě netradiční místo i poloha, ale bylo to skvělé, nové a o to víc vzrušující. Po chvilce se udělala a já následoval těsně po ní, skvělý sex, řekla Klára a začala se pomalu oblékat. To teda jo, odpověděl jsem zadýchaně.
Kláru jsem vysadil na náměstí, poděkovala za svezení a já pokračoval v pracovních povinnostech.
Fotografie: freedigitalphotos.net
