JarynXXL:
Zrovinka končila třicetiletá válka, dyž se jedna veteránka, kerá už měla vojska plný kecky, rozhodla, že pude do civilu. Ze všeckejch těch bojů ji zvostalo akorát pár metálů a knížka s věnováním a zdravotnická brašna s kádéčkama přes rameno.
Cesta ji zavedla do hlubokýho lesa a že už bylo skorem tma, rozdělala voheň, lehla si na spacák a vodevřela konzervu – čokoládovou s burákama, kerou měla nejrači. Jak tak šrotí, najednou kouká a před ní na pařezu, kde se vzal tu se vzal, stojí trpajzlík. Mne si svůj dlouhej plnovous a prej:
“Holka, esli mi dáš, bohatě se ti vodměním!”
Že nebyla zvyklá dělat s tím drahoty, tak ho poslechla, klekla si na pařez a zašprajcla se vo něj rukama, jak si to přál a předtím spustila a taky maličko vykasala. Trpajzlík se postavil vodzadu a vytáh z kapsy jablíčko s kerýho si ukous a v tu ránu to jen zahučelo. Holce bylo, jak by ji protáh motorovkou, myslela že ji rozerve!
S něčím takovým se za celou vojnu nesetkala a to sloužila i pod Černejma mamelukama. Byl to hotovej Texaskej masakr pořádnou kládou! Zdálo se jí to nekonečný! Cejtila už, že bude po ní. Nevěděla ani, esli to co vidí na pařezu sou leta na pařezu a nebo se jí už dělaj s posledka kruhy před vočima.
Trpajzlík přirážel pořád jak divej, ale jak pak už začal hekat, tak poznala, že bude brzy konec a taky jo! Šup a v tu ránu měla holiny plný a eště jí stačil stříknout mezi lopatky.
S takovým lomcovákem nebylo divu. Dyž se votřepal, tak vytáh z druhý kapsy hruštičku, kous do ní a v tu ránu ho měl zas miniaturního, jako dřív. Holka to nemohla rozdejchat, ale to už trpajzlík sahal znova do kapsy v kerý měl prvně jabko. Chtělo se jí brečet, ale trpajzlík vytáhl jenom zmuchlanej prezervativ:
“Jak sis všimla, tak sem si ho zapomenul nasadit, nechtěl sem to natahovat, páč ten prezervativ je kouzelnej. Stačí s ním zatřepat a splní ti na co si spomeneš!”
Podal jí ho a v tu ránu zmizel v kapradí. Holka s ním zatřepala a že dostala pořádnou žízeň:
“Víno, červený!”
a už ho lila do plastovýho kyblíku, co tam zapomněli v létě borůvkáři a byl hnedky plnej frankovky až po vokraj a dyž ho vyžahla, tak se svalila a spala jak mrtvá, po takový fušce.
Když se probrala byl už bílej den a tak zamířila z lesa ven a kouká, že tam na velký louce stojí královskej palác a napůl spitomělá vlezla dovnitř. Přivítal ji krásnej princ a že neměl zrovna nic na práci, tak ji pozval do ložnice. Holka sáhla do kapsy a vytáhla prezervativ.
“Použitý zásadně nepoužívám!” nafrnil se princ.
Že byla ale ještě pořád pitomá s toho vína, tak mu vokázala, co všecko se s tím dá dělat. A to už chtěl i použitý a jak ho měl v ruce, tak vytřepal rotu vojáků a vypadly taky nějaký Panduři, ale že holka za celý ty roky vojsko už nemusela a taky pochopila, že je tam strategicky špatně, tak hleděla kde nechal tesař díru…
Přískokama se vocitla znova na tom samým místě jak v noci. Věděla že mezi tolika vojskem s infrákama se už do zámku pro svůj poctivě zaslouženej prezervativ nedostane a měla proto na prince vzteka.
Jak tak kouká vokolo pařezu, všimla si stop malinkatejch kanad, co vedly hloubš do lesa a tak se za nima vydala. Stopičky vedly na malej palouček, uprostřed kerýho rostl strom a na jeho jedný půlce dozrávaly jablíčka a na druhý hruštičky a na kmeni měl přidělanou cedulku z botanickýho ústavu “Čurákovník – Penisium Vulgaris”!
Hnedky jí to docvaklo, utrhla pár jablek a nějakou hrušku a zamířila zase k paláci. Předtím se ale zamaskovala, jako nějaká stará babka, nebylo ji vůbec poznat! Před palácem vytáhla z brašny jabka a dala k nim cedulku “Jabka věčnýho voptimismu” a čekala. Princ, kerej se už mezitím nudil, i když měl natřepáno, zatoužil i po voptimismu, kerej jen tak natřepat nejde a dal si jabka přinýst.
Jen se zakous do prvního a už mu to utrhlo poklopec, ale to už měl jabko v sobě a nestačil se divit. A divili se všici! Jenerál skočil k dalekohledu, co tam stál u vokna a kouká a už vidí ve veliký dáli Karlův most, jak se po ňom sune něco dlouhýho a Hradčana a to už ale zvonil telefon a: “Volaj nám už až z Česka, ministerstvo zahraničních věcí, že maj naši věc přímo pod voknama! Bojej se, že se jim budeme cpát do politiky a voni, že už maj svejch dost!” meldoval.
“Místo, aby byly rádi, že tam maj aspoň jednoho voptimistu!”, zahartusil jenerál.
V paláci byl ale místo voptimismu smutek. Po babce, jako by se zem slehla a tak vypsali vodměnu.
Holka si mezitím na svým místečku v lese votočila maskáče zimním zbarvením navrch a natáhla na ruku pásku s červeným křížem, brašnu přes rameno. Vlasy si začesala pod ten plastovej kyblík, kerej si dala na hlavu a namalovala si fousy kouskem zuhelnatělýho klacku z včerejšího vohniště. Vydávala se za cizokrajnýho doktora. Uvedli ji dál do princovejch komnat. Princ seděl jak jelito a marně se snažil přikrejt jitrnici, co mu lezla z kalhot přes vokno a balgón a táhla se až bůhvíkam.
Holka koukla na prince a: “Špatný, moc špatný! Musíte tady mít něco kradenýho!” zasípala chrchlavým hlasem znalecky. Princ kerej měl strach, aby ho náhodou někdo neznásilnil a on pak nemusil platit alimenty, si vzpomněl na prezervativ.
Teď už ale bylo pozdě si ho natahovat a taky že už měl natřepáno, tak ho podal doktorovi – teda holce. Ta mu hodila hruštičku, bafla prezervativ a že už věděla, kde je díra, tak zmizela jak prvně…
Autor čtenářské povídky: JarynXXL
