Je mladá, krásná, úspěšná. Nic jí nechybí, má vše, na co si ukáže. Může si dovolit nosit luxusní módu, jezdit v nádherném autě, létat na exkluzivní dovolené… Ženské závidí až blednou, muži hovoří o tom, že je zaručeně šikovná, když si toto všechno může dovolit a ostatním jí dávají za příklad – někteří.
Ti ostatní totiž vědí, že nic není jen tak a že pes bude zakopaný daleko někde jinde. Pokud se s takovouto ženou či dívkou setkají, v pár momentech je jim jasné, s kým mají tu čest…
Některé dámy, čtoucí tento článek, by se jistě obořily, že se mají výborně a to jen díky tomu, že si na všechny ty věci a majetky, které mají, tvrdě vydělaly. Ano, neříkám nic, práce jako práce a pokud ještě navíc tvrdá, o to víc je pak člověk pyšný na své úspěchy a dokáže si jich náležitě užít. Ovšem vraťme se k tématu.
Dá se říci, že většina žen touží po materiálním zajištění, nejprve sebe a následně i své rodiny. Nabídnout na oplátku za toto vše pouze pár příjemně strávených chvilek, není nic náročného a měla by to zvládnout každá na kariéru zaměřená žena, která touží ve svém životě něčeho dosáhnout. Toto není návod ke štěstí a materiálnímu zabezpečení, pouze vycházím z dennodenní praxe.
Jsou ženy, které úspěchu dosáhnou vlastními silami a úpornou prací a snahou, není jich ale mnoho. Spousty a spousty žen se ke svému vysokému životnímu standardu dostanou právě a jen přes postel. Vidíme to všude, v showbussinessu, ve skutečném životě, ve velkoměstě a dokonce už i na vsi.
Mít se dobře a mít vše, po tom dnes většina lidí touží a jsou pro to ochotni udělat a hlavně obětovat v podstatě cokoli. Svou hrdost, důstojnost, dobré vztahy v rodině, přátele a kamarády, někdy také děti a především sami sebe.
Mnoho žen se domnívá, že pokud dosáhnou vysokého postavení, budou se tvářit jako úspěšné podnikatelky, jako osoby, které nikoho nepotřebují, protože se o sebe dokáže víc než dobře postarat, že je jejich okolí bude také tak vnímat. Na jednu stranu je to samozřejmě pravda.
Na první pohled. Nezřídka kolují mezi lidmi řeči typu: „Mrcha jedna, vzala si ho jenom pro peníze!“ nebo: „No jo, zlatokopka, ta už taky neví, ke kterému milionáři by se vrtla“, či: „Takových postelí, kterými už musela prolézt, raději nevědět…“ Častokrát pak onen dokázaný úspěch dokáže zhořknout ještě rychleji, než byl nabyt a člověk si říká: „Stálo mi to vlastně všechno za to?“