První zkušenost s holkou proběhla v mých 11ti letech, bylo to takové lehké mazlení, líbání…a moc se mi to líbilo. Vzpomínám na to dodnes, bylo to skvělé. Pak v období puberty proběhlo pár dalších kratičkých románků, ale jak to tak bývá, odvál je čas. Ve finále je mi vždy milejší společnost dívek, než-li kluků – alespoň co se intimní oblasti týče. Nikdy dříve jsem nad tím nepřemýšlela, ale čím hlouběji se nad touto záležitostí zamýšlím, tím více jsem si jistá, že je tomu skutečně tak.
Ano, líbí se mi holky. Hezké, sympatické holky. Nemusí být zrovna topmodelky, nejdůležitější je dle mého názoru charisma, kouzlo, prostě něco, čím mne dívka zaujme na první pohled.
Líbí se mi dva typy: první je dívčí – dlouhé vlasy, milý kukuč, tak akorát postava, může být i oplácanější, to vůbec není na škodu. Nejlépe typicky slovanský typ krev a mlíko.
Druhý typ je chlapecký – nakrátko, štíhlejší, klučičí styl, prostě takový roztomilý diblík, se kterým si můžu zajezdit na snowboardu nebo si zahrát fotbal. Extrovertní nepřehlédnutelný typ na dovádění.
Když někoho takového potkám na ulici, v klubu či kdekoli jinde, dokážu si hlavu ukroutit. Pravdou ovšem je, že jsem dosud neměla tu příležitost s někým podobným navázat cokoli jiného, krom konverzace na úrovni všeobecného vkusu, což mě poměrně i mrzí… Myslím, že jsem docela pohledná, na druhou stranu, nejsem ten typ, co by se nějak zásadně okatě projevoval, tudíž je to možná způsobeno tím. Nedávám najevo, že se mi líbí děvčata, ale možná bych měla začít.
Mohu o sobě říci, že jsem vybíravá, avšak jak již bylo zmíněno výše, na dotyčné mě musí něco přitahovat. Musí to být osobnost, ze které něco vyzařuje, čeho si okamžitě všimnu. Potom už jde všechno ostatní stranou… přesně tak, jako je tomu u klasických hetero vztahů.
A tak jsem si, vzhledem ke všem svým dosavadním neúspěchům, řekla, že už nebudu lovit na seznamkách, z kterých beztak nic nekouká. Jen dlouhé pisálkování o všem a zároveň o ničem. Cesta, která nikam nevede, maximálně tak k zahnání nudy, alespoň u mě. Začnu chodit mezi lidi, do společnosti, s očima do široka otevřenýma, abych náhodou někde něco či někoho nepřehlédla, mohla by to být věčná škoda…
Třeba se na mě štěstí usměje, potkám někoho, kdo bude fajn a budu mít s kým trávit romantické slunečné letní večery…
A co vy? Jak se seznamujete? Kde? Kam chodíte za zábavou?
Vaše tipy potěší nejen mne, ale i ostatní čtenáře či čtenářky, které toto téma zajímá…
